Milí mladí přátelé,
dovolte mi, abych Vám poblahopřál, jak jste si pěkně pustili internet a našli si ty správné stránky. Současně Vám musím pogratulovat také ke skutečnosti, že jste zrovna natrefili na moje řádky. Podívejte se, čeho jsem si všiml v posledním měsíci:

Celé prázdniny začaly šíleným prodlouženým víkendem.

Nejdřív jsme opakovali neopakovatelné – sehráli jsme ve Velkém Šenově loňskou Sněhurku, ale! - chyběla Sněhurka a ze sedmi trpaslíků jsem zůstal sám samojediný. Neuvěřitelná improvizace našeho principála přinesla své ovoce – publikum zřejmě vůbec nemohlo poznat, že to v minulém roce sehrál trochu jiný soubor a tentokrát ještě bez nápovědy, kterou jsme tedy vloni potřebovali! Nejvýznamnější roli měl především sbor muchomůrek, jež ovládal svoje vystoupení bezchybně a udržoval tempo celého představení. Musím pochválit také Sněhurku-zástup i své nové kolegy-trpaslíky, kteří své party sehráli hlavně na základě znalosti záznamu z loňské poutě, tedy bez jediné zkoušky! Vystoupení zanechalo především v doubických umělcích tak mimořádný zážitek, že bouřlivé oslavy hlavně v táboře muchomůrek po návratu způsobily některým umělkyním závažné problémy s rovnováhou.

Po dni odpočinku (jen s malým pokusem o rybolov) byl zahájen letos mimořádně silně obsazený tenisový turnaj Doubický tenisový loket. Zúčastnilo se třináct dvojic, to jsme tu ještě neměli. I přes složité rozlosování i hrací systém se všechno stihlo v rozumné době a vítězové byli oficiálně vyhlášeni na večerním shromáždění za velké účasti oslavenců a ještě větší gratulantů. Ve Fabrice se sešel velký tábor lidu, který určitě ocenil, kolik a jak rafinované dary byly předány. Jubilantů bylo přes deset a budiž to pro mě varování, abych neházel flintu do žita, když na začátku roku pátrám, koho bychom letos mohli oslavovat. A při troše fantazie už tuším, jaká jubilea se blíží napřesrok a za další rok a za další a další…

• A ještě jsme podnikli jeden klasický výlet přes Tokáň do Jetřichovic a jen jsme si libovali, jak tady dnes funguje parádní autobusové spojení s Doubicí. Jak jsme stejnou trasu mohli dřív chodit tam i zpátky celou pěšky?!
   

• Nelze zapomenout, že se nám tu zase otevřela prodejna, která dodává obci vážnost a občanům jistotu a spokojenost. Tohle je opravdu velká výhra, že se Obecnímu úřadu podařilo zajistit službu, kterou jsme tady většinu let měli a s kterou jsme se už začali definitivně loučit. Opět se daří setkávat se s mnoha sousedy, které občas bylo možno potkat jen v hospodě, nemluvě o tom, že ani tam už se zdaleka všichni nevidíme, protože tam prostě nechodíme. Buď nám tam není vždycky dobře nebo nevíme, kterou si vybrat.