Den koní v Doubici

Kůň provází člověka po mnoho tisíc let. Není to ještě tak dávno, co koně z naší země téměř vymizeli. Ale poslední dobou se zalíbením sledujeme jejich renesanci. Pravda, připusťme, že se stali i trochu módní záležitostí. To jim ale na půvabu neubralo. To jsme mohli konečně zhodnotit jako diváci Dne koní, který se konal 31.5. v Doubických stájích.

Letos tento koňský svátek slavil malé kulatiny, byl 5. v pořadí.

První koňský svátek se konal v roce 1999 jako akce, kterou pro své potěšení uskutečnili sousedé a kamarádi. Ale již za rok to byla událost pro celou vesnici i široké okolí. Loňský svátek byl asi největší, napočítalo se 350 diváků. Nebylo to jen v počtu diváku, ale i – nebo spíše zejména – v šíři a zajímavosti programu. Hostem byl i slavný jezdec B.Měkota. Je nám líto, že jeho jezdecké umění již neuvidíme, v prosinci nás tragicky opustil. Loni se nečekaně objevili i jezdci z Německa.

Letošní svátek měl být podle slov pořadatelů poněkud skromnější. Já měla ale pocit jiný. Odpoledne začalo vystoupením Velkého varnsdorfského big-bandu, který navodil velmi uvolněnou atmosféru a značnou měrou přispěl k dobré pohodě. V samotném vystoupení koní mohli diváci vidět ukázky drezůry, skoků i voltiže. Hlavní aktérkou byla slečna Vendulka Šponarová, která nejen že se o všech sem doubických koní osobně stará, ale aktivně trénuje a má již úspěchy na parkůrech severních Čech. Společně ve dvojici s Michalem Beránkem předvedli velmi pěkné ukázky z práce s koňmi. Program pokračoval soutěží westernových jezdců, kteří se sjeli z širokého okolí. Zajímavé byly i ukázky práce s lasem.

Pořadatelé přihlédli i k tomu, že druhý den slaví děti svůj svátek. Nejen že neplatily vstupné (které i pro dospělé bylo více než symbolické – 20 Kč !), ale celé odpoledne se mohly vozit na koních v ohradě, pohladit si oslíka Buráše či dokonce lamy Falka a Petrušku. Kromě toho se mohly vozit v kočáru, který velmi ochotně zapůjčil pan Karel Rezek ze Staré hospody. Dokonce se obětoval a celé odpoledne děti sám vozil.

Jako divák mohu celé odpoledne jen pochválit. A musím složit svou poklonu slečně Vendulce Šponarové a panům Dr. Jaroslavu Prokopcovi a Leškovi Bubíkovi, kteří jsou dobrými dušemi Doubických stájí a organizátory i mnoha dalších akcí v jedné z nejmenších obcí Děčínska. Přála bych nám všem, abychom takových nadšenců potkávali co nejvíce. Svým nezištným nadšením nám prosluní všední dny.

T.Vítová