Sousedky a
sousedé, přátelé, kamarádi,
sešli jsme se dnešního dne na první Doubické pouti
smíření, kterou bychom v budoucnu
rádi nazvali tradiční a historickou.
Z pocitu sounáležitosti
s tímto krajem a lidmi, kteří jej po staletí obývali, chceme připomenout
legendu o zdejším strašidlu, lichváři jménem Hörnel (česky Rohál), která je s naší vesnicí přímo spojena:
„… zemřel kdysi bohatý pekař a
špinavý lichvář Hörnel.
Ještě nepřipraven ku zpovědi, odehnal faráře od svého smrtelného lože a jeho
duše nenalezla proto vykoupení. Smějící se dědici jej nesli v překrásné
rakvi na hřbitov, když tu poslední dvojice průvodu pohlédla k jeho domu a
s hrůzou spatřila z komína vykukujícího domnělého zemřelého. Poté se
otočil celý průvod, nosiči s křikem a pláčem zahodili rakev a prchli.
Někteří stateční z průvodu však rakev otevřeli a bylo jim spatřiti tvář
lichvářovu v úsměšné posmrtné grimase. S chvatem jej tedy na hřbitově
pohřbili, aby se však tento ještě téže noci vrátil v podobě hlomozícího
strašidla do pekařova domu. I v následujících dnech hlomozil a kvílel tak,
že i nejstatečnější pekařův pomocník utekl a v domě nechtěli žít ani ti
nejbídnější lidé ani zadarmo. Stavení bylo opuštěno a když Hörnel začal strašit i u sousedů,
obrátili se lidé na zdejšího zpovědníka, aby ducha zapudil. Poté, kdy kněz
úspěchu nedosáhl, povolal na pomoc svého starého a učeného kolegu
z Nixdorfu a tomuto moudrému muži se nakonec podařilo vypudit Hörnela na Irichtsberg, kde straší
dodnes. Hlomozí tam tak silně, že se mnohdy kolemjdoucí domnívají, že na ně
padne celá hora. Obyvatelé pak berou (na důkaz své statečnosti) do ruky kámen a
házejí ho s nadávkami po strašidlu, které jim už nemůže uškodit…“
Cílem této pouti je usmíření
s lidmi. Přejeme si, aby tato cesta byla cestou k našim srdcím,
k pochopení druhých i sebe sama, k odpuštění. Tuto naši upřímnou
snahu vyjádříme tím, že každý z nás odnese kámen na místo, kde ubohý
lichvářův duch snad dodnes přebývá.
Nedílnou součástí dnešní pouti
bude, kromě občerstvení těla i ducha, také zpěv.