Spolek přátel Doubice

Doubické muzeum

Myšlenka otevřít v Doubici muzeum vznikla před několika lety. Je překvapující, kolik starých fotografií je mezi námi, ale každý si je sám ukrývá jen ve svém osobním archivu, při tom jejich kopie, případně zvětšeniny mají právo být zveřejněny. Existují i jiné dokumenty z původního osídlení obce. Ale také kroniky o činnosti Spolu přátel Doubice (od roku 1986) hledají místo, kde by mohly být komukoli k nahlédnutí. Rádi bychom také seznámili s obcí-jmenovkyní Daubitz nedaleko za hranicemi v Německu.
Proto se začalo hledat vhodné místo a byla objevena neobydlená místnost v podkroví budovy Obecního úřadu, který nám ji bez problému zapůjčil. Vloni byla vyklizena a zjištěno, co všechno se musí udělat, aby posloužila svému účelu. Pokus získat dotaci pro zajištění obyvatelnosti místnosti se nesetkal s úspěchem. Předně bychom museli celou akci nejdříve sami zainvestovat a až po té by nám (možná) byla akce proplacena. Takže jsme se rozhodli pomoci si sami, i když některé práce bude nutno zadat odborníkům. Rozsah rekonstrukce vyplyne z našich finančních možností, proto se obracíme na všechny příznivce této myšlenky – pomozte.
Jména dárců, pokud to neodmítnou, budou zveřejněna na čestném místě.

Výpis z Generalissimových říjnových hovorů:
Co se nám tedy přes léto nepovedlo, je realizace hluboké myšlenky“ vybudování doubického muzea“. Nějak k tomu bylo řečeno hodně slov, ale málo vykonáno činů, protože na to potřebujeme nějaký peníz. Jeden důležitý krok ale učiněn – podařilo se založit účet Spolku přátel Doubice. Jeho číslo budiž zde řádně zveřejněno (35-5439860667/0100) a publiku nyní oznámeno, že na jeho kontě je t.č. 24.033,46 Kč. Tato částka se skládá jednak z půjčky od hodných rybníkářů (14.027,25), jednak z daru od hodného podnikatele, jednak z přijatých úroků od hodné banky (6,21). A teď se ukažte, vážení přátelé, jak velký máte zájem, abychom to muzeum dodělali nejen řečmi. To, že si dar věnovaný občanskému sdružení můžete odečíst z daňového základu snad ani nemusím připomínat. To přece všichni dávno víte!

Pro vybudování Doubického muzea je potřeba nemálo finančních prostředků.

Pro Vaše příspěvky byl založen účet č. 35-5439860667/0100 u Komerční banky.
POZOR ZMĚNA !!!  Číslo účtu je 107-1104360267/0100 !   Informace bude v prosincových "Hovorech"...

Stav bankovních účtů pro vybudování Doubického muzea bude neustále aktualizován:

Výroční zpráva Spolku přátel Doubice za rok 2010

Výroční zpráva Spolku přátel Doubice za rok 2009

Výroční zpráva Spolku přátel Doubice za rok 2008

Výroční zpráva Spolku přátel Doubice za rok 2007

Výroční zpráva Spolku přátel Doubice za rok 2006

Výroční zpráva Spolku přátel Doubice za rok 2005

Obnovení kříže a pamětní desky na Zadní Doubici

Fotografie významných akcí loňského roku

Výroční zpráva Spolku přátel Doubice za rok 2004

Historie Spolku přátel Doubice

Územní plán

Výroční zpráva Spolku přátel Doubice za rok 2003

Komuniké z 27.cvičení

Výroční zpráva Spolku přátel Doubice za rok 2002

Zápis z besedy o Doubici ze 17.8.2002 

18. doubický reprezentační ples

Výroční zpráva Spolku přátel Doubice za rok 2001

Zápis z besedy o Doubici ze 7.7.2001

Výroční zpráva Spolku přátel Doubice za rok 2000

Fotky ze cvičení 2001

Výroční zpráva Spolku přátel Doubice za rok 2010

V tomto roce se stala historická událost - Doubický reprezentační ples se konečně dostal do Doubice! Tak, jak se to plácalo 25 let po Praze více či méně úspěšně – v posledních letech spíš neúspěšně!, tento ročník přinesl nejen radikální změnu v místě konání, ale především v dostupnosti každoroční akce. Na Dymník u Rumburka se tak mohli dostat i domácí a s nimi pravidelně se účastnící pražské náplavy. I když přece jen těch domorodců bylo trochu málo. Předvedeno bylo i předtančení, konalo se i slavnostní uvítání od nejvyššího doubického i sborový zpěv účastníků i napěchovaná tombola. Líbilo se to.
I další tradiční záležitosti se proběhly k obecné spokojenosti: lyžařský zájezd do Livigna, kde nám penzion už přestává stačit, velikonoční svátky, kterým přestáváme stačit my, stejně jako v tenisovém turnaji nebo v koloběžkových závodech nebo na pravidelném cvičení. Co se týče ročního harmonogramu oslav, nejdříve to zahájila v červenci velmi mladá padesátnice spolu se staršími pětapadesátníky a pak na podzim velmi starý šedesátník. A co přijde v roce 2011?
V duchu nástupu mládí byly i slavnosti prasátek i následující hudební program, což nám ve fabrice umožnila jarní změna v osobě pána podniku. Děkujeme, Jardo, za oživení tradic tohoto hudebního a mládežnického centra. Podobně pozitivně na spolkový život zapůsobilo také otevření obchodu, kde se dnes pravidelně pod záminkou nákupu scházejí mnohé hospodyňky, aby vše významné posoudily a svoje názory sobě sdělily.
V červnu byla zorganizována procházka lesem Národního parku se zástupci jeho vedení, takže jsme viděli kůrovce, zatímco klikoroh se schoval. Taky jsme podnikli pěší túru až do Jetřichovic a vyrazili na výlet parníkem po Labi.
Nezapomenutelné zážitky nám připravila sobota 7.srpna, kdy se přes obec převalila průtrž. Atrakce 1.třídy – voda přes hráz rybníka, tenisové kurty a údolí pod vodou! Naštěstí všechno brzy odteklo a teď už můžeme jen vzpomínat.
Oblíbená pouť měla tentokrát dvě představení: nejdříve v červenci ve Šluknově proběhla derniéra bájného muzikálu Sněhurka – přes velké obavy z opakování neopakovatelného a ze zásadních ztrát v hereckém souboru (ze sedmi trpaslíků musel jeden umřít a jeden byl poslán do nemocnice, aby diváci pochopili snížený stav) se vše nakonec podařilo jako ostatně vždy a všude. To se potvrdilo v srpnu, kdy famózní představení mladých a stále talentovanějších umělců Fimfárum proběhlo za ukrutného deště, nicméně nadšení diváci vydrželi až do konce.
Spřátelená německá obec Daubitz pozvala naše společenství na prohlídku Görlitz, prý nejhezčího německého města. Moc pěkně si to na nás připravili, ale bohužel se účastnilo jen sedm doubických. Škoda.
Naproti tomu na konci září se uskutečnila nebývale masová akce – zájezd pro veterány na Krétu, bylo nás tam osmnáct a nemělo to chybu.
Rybníkáři měli klidný rok – něco jsme chytli oni, něco pytláci, všichni byli spokojeni.
Fotbalové hřiště stále prochází rekonstrukcí, ale už to vypadá nadějně. Silvestrovský fotbálek konečně na domácí půdě naznačil, že se blýská na lepší časy nad doubickou fotbalovou sezónou.
Ožila znovu myšlenka vytvořit místní muzeum historie, tradic i současného života. Zatím bylo vykonáno plno práce při vyklízení a uklízení, teď se musí prostor trochu zkulturnit, ale kdo nám to udělá? Pokus ucházet se o nějaký finanční příspěvek z nějakých fondů narazil na příliš složitou administrativu, nedostatek času i chuti se tím vším prokousávat. Třeba se o to pokusí někdo další.
Smutnou povinností je konstatování, že po těžké nemoci nám v srpnu odešel jeden z nejvěrnějších doubických přátel – Roman Novotný.

Výroční zpráva Spolku přátel Doubice za rok 2009

Jak již bylo avizováno, lze rok 2009 považovat v historii Spolku za jeden z nejúspěšnějších. Sice začátek roku nebyl nic moc, ale závěr – o vánočních volnech – měl strhující tempo.

XXV. - jubilejní - Doubický reprezentační ples se nesl v pokusu o změnu zaběhnutých zvyklostí – alespoň v místě konání, které bylo v posledních letech pro nás málo přívětivé. Tentokrát to bylo v Baráčnické Rychtě trochu lepší, ale do úplné spokojenosti jsme měli daleko. Proto se v dalších měsících rozběhla nová diskuse o smyslu každoročního doubického plesání a případně o nápravě trvajících nedostatků. Z debaty nakonec vyšel vítězně návrh uspořádat následující ples na Dymníku u Rumburka.

Velikonoční svátky zaznamenávají každoročně stále větší zapojení koledníků – pokud před pár lety chodily hlavně děti, teď už se obcí valí mnohé hlučné skupiny a děti se před nimi spíše ukrývají (pokud ovšem už nedorostly a nepodílejí se na konzumaci jako většina ostatních).

Sportovní aktivity si drží svůj standardní obsah: Lyžařské výjezdy mnohé, ale tradiční Livigno vítězí. Tenisové bitvy taktéž mnohé, ale není nad klání dvojic, smíšených i monogamních. Turnaj O tenisový loket by si rády zařadily do svého kalendáře mnohé světové hvězdy, leč obeslány jsou hvězdy pouze místní.

Každoroční koloběžkové závody jsou v posledních letech stále více vypisovány už jen pro dvě kategorie: předškolní věk a dinosauři. Obě krajní věkové mety si však v závodění pořád libují a letos u toho byla a vše dostatečně zdokumentovala i regionální televize.

Během sezony se také uskutečnily dvě taneční diskotéky, první z nich velmi uspěla především díky filmařům, kteří v Doubici natáčeli Hřebejkův film Kawasakiho růže a nemohli se po půlnoci rytmy šedesátých let nijak nabažit.

Zlatým hřebem loňského roku byla Doubická pouť s předvedením muzikálu Sněhurka v úpravě Jiřího Hamáčka. Soubor padesáti talentovaných umělců od pěti do sedmdesáti okouzlil publikum i sebe a zanechal hlubokou stopu v mysli nejednoho diváka. Věhlas představení se tak rozprostřel po kraji, že byl principál požádán o reprízu(!) ve Velkém Šenově. Jde o rizikový, dosud nevyzkoušený pokus opakovat neopakovatelné.

Z německé obce Daubitz přijela snad desetičlenná návštěva, které jsme se ukázali opravovanou kapličku a některé doubické chalupy. Celý den procházela skupina obcí, stále někým hoštěna. Byla také seznámena s historií Spolku přátel, s jeho kronikami a nakonec v hospodě večer i s usmaženými plody místního rybníka. Poprvé v historii se Spolek přátel prezentoval jako organizované (?) sdružení se skoro všemi příslušejícími náležitostmi, chybí snad už jen vybírání příspěvků a svolávání schůzí.

Letošní cvičení, podle pořadí v Kristových létech, zaznamenalo mimořádnou účast. Hlavně byli všichni v neděli rádi, že už mohou odjet si někde odpočinout.

K velkým narozeninám se přiznalo několik šedesátníků, několik nepřiznalo, ale oslav jsme přesto užili dost.

Rybníkáři si po dlouhé době zapsali dobrou žeň – červencový i zářijový odchyt neměl chybu. Bylo to zdravé, chutné a výživné.

Fotbalové hřiště prochází svépomocnou rekonstrukcí, takže se fotbálky odehrávají na umělce v Krásné Lípě. Ale moc zřídka! Kam jste, fotbalisti, kam jste zmizeli? Lépe se daří hře v maryáš, často i kanastě.

Čím jsme starší, tím si víc užíváme. Čas se nám krátí.
 

Výroční zpráva Spolku přátel Doubice za rok 2008

Doubický reprezentační ples zaznamenal krizový ročník – přišlo málo lidí, nikdo nepřipravil žádné vystoupení, prostředí bylo studené a málo přívětivé. V průběhu roku vyvolána proto diskuse, zda s tím ještě pokračovat. Hlas lidu byl pro, takže přistoupeno při přípravě jubilejního 25. plesu ke značným změnám.

Velikonoční svátky měly svůj tradiční kolorit a stává se již pravidlem, že všichni už jen čekají, co tentokrát předvede Milošek.

Hodně pozornosti bylo věnováno společným výjezdům do cizích krajin. Nejen každoroční Livigno a Chorvatsko, letos také Toskánsko, Normandie a Amerika.

Velmi silná skupina navštívila Daubitz v Německu, kde si prohlédla obecní pamětihodnosti a pobesedovala se zástupci místní samosprávy. Tím jsme si zadělali na povinnost zorganizovat v dalším roce něco podobného u nás.

S přibývajícími léty se společně oslavují narozeniny stále s vyšším číslem – tentokrát se to týkalo pětapadesátin čtyř doubických veteránů.

Léto bylo zahájeno větším odchytem plodů rybníka a následnou konzumací. Ta pak později proběhla ještě jednou, aby se vyplenily zásoby z předcházejících žranic.

Doubickou pouť tentokrát obohatili svými dramatickými výstupy mladí a krásní následníci tradičních místních ochotníků. Pojali celé odpoledne ve stylu starých pověstí českých a možná založili novou tradici společné občerstvovací stanice – pro diváky i herce.

Místní kaplička byla svědkem dvou svateb našich dětí. Další začínající tradice?

Koloběžkové závody měly standardní úroveň co do počtu, tak i do výkonu všech závodníků. Děti byly šťastné, ženy odvázané, staříci bez dechu.

32.cvičení mělo svoji obvyklou pohodu – nikomu se nic nestalo a účastníci se loučili s předsevzetím, že to další taky přežijí.

Rybníkáři měli jednu úspěšnou akci s pohoštěním veřejnosti a pořád myslí na těch pár kaprů, kteří už přesluhují, ale vyhýbají se všem nástrahám.

Na kurtech u Staré Hospody se uskutečnil se čtrnáctidenním dešťovým přerušením jeden tenisový turnaj ve čtyřhrách jen pro místní a líbil se.

Volejbalový turnaj O pohár Mozkových lázní proběhl na dvorcích v Krásné Lípě a taky se líbil, zvlášť když jeho slavnostní zahájení provedl se svými ceremoniáři generalissimus.

Fotbalové hřiště je trvale podmáčené a začínají se na něm tvořit boule, takže nejde ani pořádně posekat.

Revitalizace hřbitova byla velmi úspěšně dokončena: instalováno kolumbárium a upraveno jeho okolí. Je už co zaplňovat.
 

Výroční zpráva Spolku přátel Doubice za rok 2007

Tradiční doubický reprezentační ples byl tentokrát premiérově v režii mladých, kteří své přednosti už ukázali na loňské Pouti smíření. Tentokrát sehráli vtipný kousek z vlastní dílny (!), v němž se mladí umělci dotkli některých doubických nešvarů a závěr nasměrovali na vzdání hold samotnému generalissimovi (!!!).

V únoru oslavil své padesátiny poslední jubilant a teď už se čeká na další oslavy vyšší věkové kategorie.

Jak nebyl nikde sníh, tak naši lyžaři v Livignu se ho prý nabažili dostatečně.

Velikonoční pomlázka měla svoji klasickou úroveň a dovolila vytvořit skvostné tablo koledníků, jež je pohříchu nedostatečně prezentováno.

Výjezd do Chorvatska se nesl tentokrát ve znamení neobyčejného horka, nebývale teplého moře a setkávání suchozemců s doubickými lodními kapitány a jejich námořníky a naopak a navzájem a všichni dohromady.

Na začátku prázdnin vyrazili tentokrát výletníci do Saského Švýcarska pěšky s pomocnou dopravou vlakem kominovanou náhradním spojem autobusem a stávkou německých železničářů. Závěrečné vystoupání na Bastei a související nestihnutí vhodného zpátečního spoje ukončilo výpravu na rumburském nádraží ve večerních hodinách, takže Lenku Dusilovou ve Fabrice stačilo zahlédnout jen několik skalních.



Prázdniny byly zahájeny klasicky: slavnostmi prasátek, tentokrát však s náhradní surovinou, tedy bez prasátka, které nebylo vůbec postrádáno.

Bleší trh po několika letech nezmokl, ale nijak to nepomohlo k masovějšímu rozprodeji rodinného zlata.

Při 7.doubické pouti sehráno v lesním amfiteátru jako obvykle velmi početným souborem drama Maryša pod hrdinským vedením nápovědy Jiřího Hamáčka. Představení zanechalo v široké veřejnosti nezapomenutelné zážitky.

Následující koloběžkové závody zaznamenaly znovu rekordní účast …..

V září vyjela skupina výletníků vlakem do Oibynu. Zpáteční cesta provedena nejdříve po turistických stezkách, pak po železničních pražcích, nakonec zas náhodně odchyceným vlakem.

31.cvičení proběhlo v klidu a bez mimořádných událostí. Účastníci potvrdili svoji snahu pokračovat nejméně do 2026, kdy se pokusí oslavit 50.výročí.



Mimořádné volby do Obecního úřadu přinesly další významné změny, což přineslo Kroužku mladých rybníkářů starost o další pronájem obecní vodní nádrže. Nakonec vše dobře dopadlo: blížící se bouře byly zažehnány, řady Kroužku rozšířeny, nájemné zvýšeno, úkoly na příští rok stanoveny a zapsány.

Na kurtech u Staré Hospody se pravidelně hraje, do turnajů jsou zapojovány také kurty v Krásné Lípě, časem se plánuje také využívání Štvanice.

Už si ani nedovedeme představit, že by v noci naše veřejné osvětlení nesvítilo. Sbírka pro tento účel už plní svůj cíl jen z menší části, ale i tak se sluší poděkovat všem dárcům

Dříve snad fotbalové hřiště muselo zas strpět několik pokusů o oživení, ale nic platno.

Za to oživování hřbitova bylo úspěšně zahájeno. Inu, s rostoucím věkem se naše zájmy přece jen trochu mění.
 

Výroční zpráva Spolku přátel Doubice za rok 2006

Tradiční doubický reprezentační ples především přinesl s napětím očekávané předtančení v režii i v provedení reprezentačního výběru, dosud v tomto směru jen mlčící, ženské části. Staří a dříve snad také vtipní chlapíci museli přiznat, že to bylo humorné, se spoustou nápadů a pěkných komických čísel. Celé představení velmi vkusně prokládal svými vstupy pan Vajíčko a mezi děvčaty se nezapomněl ukázat také profesor Hulínský.

Dlouhá zima měla velmi příznivý vliv na naše lyžaře v Livignu, opačně však poznamenala navazující velikonoce a především aktivní účastníky pondělní pomlázky. Prý „svátky jara“ daly zase zabrat.

Ohřát se po nekonečné zimě vyrazili nedočkavci v červnu do Chorvatska. Jiní dychtivci si zas opakovali loňský cyklistický výlet tentokrát i včetně výjezdu za Bad Schandau s návratem důmyslně kombinovanou jízdou vlakem, z toho část jízdy v rezervovaném vagonu.

Prázdniny byly zahájeny otevíracím a seznamovacím večírkem ve Fabrice, kde jsme se s novým panem vedoucím navzájem hezky poznali, zazpívali, někteří  i zatancovali. A za pár týdnů jsme na stejném místě velkolepě oslavili padesátiny dalších důležitých spolkových členů, na které se nedostalo v roce 2005. Tím byly až na jednu výjimku zality poslední spolkové padesáté narozeniny a začíná se schylovat k větším, ale již méně významným výročím.

V závěru srpna vyhrál koloběžkové závody nejstarší mezi staříky, v ostatních kategoriích vyhráli naopak ti nejlepší.

Pravidelná show na 6.doubické pouti smíření předčila očekávání: nejdříve se  lehce senilní ochotníci-veteráni pokusili zavděčit těm nejmenším divákům jednoduchou pohádkou, po nich mladí, začínající, ale talentovaní velmi realisticky předvedli školou povinným, ale i některým sklerotickým, co se vlastně píše v Erbenově Kytici. Významným přínosem byl i návrat ke klasické pouti – průvod účastníků (a nebylo jich málo) tentokrát prošel velkou částí obce  a vychutnal si v ideálních prostředích jednotlivé balady.

Jubilejní, 30.cvičení patřilo k těm nejlepším ve své historii. Předně  většina účastníků použila pro transport do prostoru i zpět zvláštní vlak Vysočany – Rybniště - Vysočany. Po obvyklém uvítacím ceremoniálu byly zasloužilým cvičencům předány Čestné diplomy a v sobotu se konala za doprovodu posádkové hudby slavnostní přehlídka. Následovaly slavnostní oběd v historické chatě na Dymníku a slavnostní jehněčí v neméně historické Staré Hospodě. Celou podivuhodnou akci zakončila v neděli odborná přednáška o dosavadní cvičební kriminalitě. Kronikář ani nestačil zaznamenat, jestli tomu všemu přálo počasí.

Změna na Obecním úřadě v roce 2005 silně zahustila obecní atmosféru, což mělo za následek konflikt po obecních volbách v říjnu.  Se zájmem Spolek přátel dění pozoroval a snažil se více či méně vehementně zapojovat do diskusí, ale zásadní rozpory neovlivnil a snad ani nemohl.

Kroužek Mladých rybníkářů po dlouhé době zazářil – na konci října vypustil rybník, přepočítal na prstech čtyř rukou své chovance, kamarády (asi dva) do vody vrátil, protivnější ryby povečeřel.

Na kurtech u Staré Hospody se již druhý rok úpěnlivě pinkalo, někteří ba hráli.  Některé  tenisové i volejbalové turnaje se opět nesly hlavičku Spolku přátel Doubice, v květnu jeden takový naši volejbaloví reprezentanti i vyhráli, což zmínil také místní tisk.

Doubické veřejné osvětlení  svítilo, jak se má – celou noc. Dík všem dárcům, i když pro úspěch sbírky se musel na veřejnosti angažovat samotný starosta, což také zmínil místní tisk.

Zamýšlená revitalizace hřiště u pošty zatím končí v jeho trvalém samozabahňování. Dosavadní žádosti o dotaci z nějakého grantu se zatím míjejí účinkem, takže se nám tu zakládá nový, ekologicky mimořádně zajímavý biomočál.

Výroční zpráva Spolku přátel Doubice za rok 2005

Obnovení kříže a pamětní desky na Zadní Doubici

Fotky obnoveného kříže a pamětní desky na Zadní Doubici pořídil Pepan Matyáš.

Starosta obce zároveň děkuje v této souvislosti za nezištnou pomoc obci pánům (all in alphabetical order) S. Faixovi, J. Ferencovi, P. Haltufovi, J. Hamáčkovi, T. Kleinhamplovi, J. a J. Reichovi, K. Rezkovi, J. Staňkovi.
Za další nezištnou pomoc v ostatních obecních záležitostech patří zasloužené poděkování L. Bubíkovi, M. Čapkové, M. Čapkovi, J. Fuksové, M. Hladkému, D. a I. Mackerlemu, J. Matyášovi, K. Míškovi, P. Nečáskovi, J. Pospíšilovi, D. Reichové, V. Soukupovi, H. Tiché, T. Vachalcovi, M. Vackové, P. Vítovi, V. Volmuthovi i všem ostatním, na které starosta zapomněl...

Územní plán

Vážení sousedé, kamarádi a přátelé,
na podzimní společné schůzi na téma územní plán obce Doubice se ustavila jakási dobrovolná pracovní skupina, která se také dvakrát sešla. Výsledkem bylo konstatování, že je třeba připravit konkrétní materiál, nad kterým by bylo možno konkrétně diskutovat. Tento materiál se vám dnes dostává do rukou díky spoustě nadšení a práce Josefa Matyáše (kdo neví, tak akad. arch., on si na to nepotrpí).

Zveřejněné náhledy jsou jen malou částí existujících sci-fi podkladů. Rád bych pozval zmiňovanou pracovní skupinu i další případné zájemce do salonku Staré hospody na takové setkání nad výkresy s odborným výkladem autora a dalšími doplňujícími informacemi z obce. Bude to v sobotu 13. března v 15:00. Protože se nejedná o žádnou schůzi, ale pouze o pracovní schůzku nadšenců, věřím, že jim neunikne tohle elektronické pozvání.

V Doubici se 24. února 2004 začal těšit
Míla Himmer

PS:    Přesto bych rád poprosil o potvrzení účasti, abych stihl ty s porouchaným počítačem nebo s odpojeným telefonem pozvat osobně (+420604263601 himmer@t-email.cz )

Další podklady k územnímu plánu jsou zde...

A NYNÍ PŘÍSPĚVKY:

Vážení přátelé,

rád bych poděkoval nadšencům, kteří přišli v sobotu 13. března na první neformální setkání nad prvním hmatatelným výsledkem všech těch řečí, nápadů a návrhů, co by v obci být mělo, co ne a co dál.

Nejdřív ale musím oznámit, že v penzionu Matyáš se v sobotu 20. března 2004 po 18. hodině sejde celých kulatých 170 let moudrosti a zkušeností v podobě tří oslavenců. Budeme moc rádi, když se na chvilku zastavíte…

Zpět k tématu: Protože schůzka byla avizována pouze na internetu, tak se na ni opravdu „profiltrovali“ jen ti aktivní. Chvíli jsem si myslel, že nás bude víc, ale někdo byl na horách… Ale hlavně je třeba vzít zřejmě vážně přiznání generalissimovo, že totiž právě on tvoří tu masu k serveru se přihlášujících čtenářů jeho vlastních hovorů (známé praktiky z popmusic, však k ní ostatně nemá daleko, jak nás nedávno znovu přesvědčil…).

Za Doubické „jestřáby“ byl přítomen tenisový mix Tichých a Hamáčků, zatímco vizionáře zastupovali bří Matyášové. Solidní oponentura přicházela od Aleny a Sváti Marešových; ačkoliv je sci-fi projekt obkličuje, nebyl (!) jimi jednoznačně zavržen. Nápady Martina S. a Dominiky P. byly nové, protože z jiného pohledu. Totéž platí pro Leška B.
Posezení trvalo více než dvě hodiny, nakonec vyplynuly konkrétní úkoly týkající se finačních a stavebních „detailů“. Já považuji za zásadní otázku M. S., kolik vlastně hospodářská jednotka obec Doubice potřebuje ročně peněz k samostatnému trvale udržitelnému rozvoji!!!
Slíbili jsme si, že do příští schůzky se všichni diskutéři pokusí přijít se svojí představou budoucnosti Doubice. Na našich stránkách mělo objevit dlouho očekávané diskusní forum (nejen k tomuto tématu).
Dohodli jsme se na sobotě 24. dubna, kdy se na tomtéž místě setkáme nad připravenými „domácími úkoly“, navrhuji tentokrát omezit to na hodinku mezi 18. a 19. hodinou.

Ještě jednou děkuje všem
Míla Himmer

PS: Každý podle svých možností; zatímco Josef M. přispěl mnoha pracovními hodinami na přípravě studie, Pavel N. (generalissimus) zase mnoha českými korunami, které budou stačit na kompletní odbornou sanaci staré lípy u kapličky. Letos ji provede dendrolog a stromolezec z Nového Boru, pan Tomáš Socha.

Ostatní příspěvky k diskusi o územním plánu:

Nyní je zde první příspěvek od Pavla Nečáska a následuje druhý příspěvek od Josefa Hegera a už i třetí příspěvek od Pavla Víta. Čtvrtý příspěvek je od architekta Josefa Matyáše.

A konečně je zde pátý příspěvek , který přišel mailem od pana Petra Halsbacha.

Diskuse k územnímu plánu se příliš nerozběhla. Je to možná i tím, že není
jasné, kdo s kým diskutuje. Zkusím položit šest otázek, abych zjistil, kdo sedí na druhé straně pomyslného diskusního stolu:

1. Co je to územní plán a čemu slouží?
2. Jakým způsobem se územní plán vytváří?
3. Kolik stojí zpracování územního plánu?
4. Může územní plán zregulovat novou výstavbu tak, jak to chce většina současných majitelů nemovitostí?
5. Mohou současní majitelé nemovitostí účinně ovlivnit podobu územního plánu?
6. Lze provést opatření navrhovaná akad. arch. Pepanem Matyášem v prvním odstavci jeho příspěvku?
   
   Vojta Tichý

Zpět do menu

Výroční zpráva Spolku přátel Doubice za rok 2002

Další rok třetího tisíciletí jsme tradičně zahájili  19.doubickým reprezentačním plesem, který se konal premiérově v klubu Mánes, kde jsme se všichni mohli kochat krásným pohledem na Národní divadlo, pánové měli navíc ze své místnůstky pěkný výhled na Tančící dům.  O půlnoci jsme viděli pohostinské vystoupení návštěvy z Iráku, odkud kromě inspektorů přiletěl samotný Sadám.

O zájezdu do Livigna už snad není ani nutné se zmiňovat – stal se nedílnou součástí lyžařských výpadů do Evropy.
Podobně lze hovořit o velikonocích.

V červnu postihla Spolek těžká rána. Při letecké havárii zahynuli dva naši populární členové. Navíc Jarda Prokopec stál při zrodu Spolku a každoročně zajišťoval plno našich akcí. Jeho ztráta představuje nezacelitelnou ránu  ve spolkovém životě.

Červnová katastrofa těžce narušila připravený letní program, takže se většina akcí  posunula do druhé půlky prázdnin. Pro veřejnost (byla se podívat i z okolních obcí!) byl organizován Bleší trh s nabídkou neuvěřitelného harampádí, které z pultů obratem mizelo. Původně po mládež se konaly  koloběžkové závody – účastnily se však i osoby penzijního věku a neskončilo to úplně bez následků na zdraví.

Dvakrát byla během léta s úspěchem uspořádána diskotéka s prezentací nezapomenutelné hudby šedesátých let.
Na konci září proběhla 3.doubická pouť usmíření, tentokrát komponovaná jako procházka obcí, během níž bylo předvedeno srdceryvné milostné drama s tragickým koncem. Na úspěchu celého představení se kromě autora a scénáristy J.Hamáčka podíleli také profesionální kumštýři hostující  z Chřibské.

Doubická stáj utrpěla v tomto roce hroznou ztrátu, ale přesto se snažila držet tradici pravidelných koňských svátků. Držme jí palce, aby zachovala svoji dosavadní aktivitu i v dalších letech.

27. ročník Svátků cvičení byl také poznamenán červnovou tragedií. Nicméně účastníci vyjádřili nad tradičním setkáním uspokojení a jsou pevně odhodláni cvičit rovněž v dalších letech.

Kroužek Mladých rybníkářů provedl během roku několik drobných odlovů a uspořádal si několik rybích hostin. Jeho aktivita nebyla valná  a tak jako i ostatní aktivity roku 2003 byla zasažena strašnou událostí.

Nepostižené se musí v tomto nešťastném roce cítit doubické veřejné osvětlení - díky nepřetržité sbírce svítí od večera do rána a věří, že jen tak z úsporných důvodů nezhasne. Děkuje proto všem, kteří na jeho provoz přispěli a doufá, že se sbírka setká s úspěchem i nadále.

Vloni bylo v závěru konstatováno, že se „…Doubice  v přepočtu voličů na jeden občerstvovací podnik  dostává v Čechách možná už na první místo …  a  asi nejen v Čechách…“. Toto upozornění nebylo nic platné – během roku byla otevřena další, již pátá (!!!) restaurace.

Rok 2003 se zapsal černým písmem do historie Spolku. Dopad červnové tragedie do naší činnosti je bohužel trvalý a dá nám všem velké úsilí zahladit alespoň ty největší rány. Letošní rok budiž ve znamení udržování rozvíjejících se doubických tradic, které bez ohledu na prožitou tragedii musíme zachovat.
Oni by si to tak přáli.

Zpět do menu

Komuniké z 27.cvičení

Jubilejní velitelskoštábní cvičení provedeno v posádkové obci ve dnech 28.-30.11.2003. Povoláno 43 cvičenců, účast 76,7%, účastno bylo dalších cca 10 pozorovatelů. Při kontrole docházky konstatováno, že počet cvičenců, kteří měli dosud stoprocentní účast, poklesla na tři, neboť pro nemoc omluven veterán Vacek.
Provedena pravidelná prezentace v posádkovém domě, v rámci sobotních přesunů dále prověřena pracoviště U Matyáše, Hubertus a U rytíře. Pracoviště Stará hospoda nebylo pro pevně zajištěnou obranu dobito. Dále se uskutečnil pietní akt u hrobů letošních padlých.
Po oba večery proběhlo řízené kulturní setkání všech se všemi, které až do ranních hodin  zajišťovala posádková hudba. Evidována dostatečná griotková kázeň. Nad zdárným průběhem celé akce bděl lékař pod dohledem příslušníka policie.
Veškeré snahy navázat komunikaci se cvičenci s cílem vytěžit bohatší informaci o stavu vojsk se setkaly s nezdarem.

Zpracoval: tiskový odbor P-bandu

Zpět do menu

Výroční zpráva Spolku přátel Doubice za rok 2002

• Další rok třetího tisíciletí jsme tradičně zahájili 18.doubickým reprezentačním plesem Na Ořechovce, kde se všichni společně připravovali na další úspěch našich zlatých chlapců. Že zůstal zlatý jen jeden z účinkujících, nebylo dílem ruských hokejistů, ale našeho milého generalissima.
• Lyžařský zájezd do Livigna znovu absolvovala "Gruppo Doubice".
• Velmi hodnotné jako už každoročně byly opět velikonoce. Popisovat opakovaně kolednické veselí se zdá být zcela zbytečné. Vskutku originální tentokrát byla jen koleda, ale nebojte - oni Vám ji rádi zopakují. A kromě toho jinak všude jen pili, pili, pili, pili a pili.
• V srpnu se uskutečnila Spolkem organizovaná veřejná beseda se zástupci Obecního úřadu, Národního parku a Státních lesů. Účast ani diskuse nebyla tak masivní jako před rokem, ale podíl na tom měly jistě i povodně, které zrovna v těch dnech kulminovaly v severních Čechách. A právě na pomoc obětem velké vody (konkrétně obci Těchlovice) u Ústí n.L. byla narychlo uspořádána sbírka a vybraných 11.700 Kč předáno osobně těchlovické starostce.
• Na konci září proběhla 2.doubická pouť usmíření: měla i tentokrát bohatý program, zapojila se do něj spousta nových tváří, účast byla hojná. Grandiozní světelná show na závěr byla dokonalým vyvrcholením sousedského smíření.
• Doubická stáj poctivě drží v obci tradici dvou pravidelných koňských svátků: květnový Den koní a listopadový Den sv.Huberta. Připravuje i pro laickou veřejnost dostatečně kulturní program a nakonec se všichni stájoví borci se všemi laiky dostatečně kulturně, i když laicky poveselí.
• Stejně každoročně nesmíme nepřipomenout na Svátky cvičení. Nezapomínají na ně ani přímí účastníci a cvičí jak o život. Nepřímí účastníci se pak dozvídají, kolik místních občerstvovacích stanic bylo hromadně navštíveno, a diví se, kde se jich tolik najednou vzalo.
• Kroužek Mladých rybníkářů věnoval v tomto roce především mimořádné úsilí pojmenování své rybářské lodi. Slavné jméno (bylo proslaveno jejím objevitelským hledáním v předešlém roce) bylo nejen nakonec znovunalezeno, ale také vhodně umístěno na štíhlém boku rybniční krasavice.
• Velmi úspěšný rok má za sebou doubické veřejné osvětlení - díky nepřetržité sbírce svítí od večera do rána a nejradši by prý bylo rozsvícené pořád. Jen co dalo přemlouvání, aby aspoň na chvíli zhaslo během večerní pouťové podívané! Předáváme jeho poděkování všem, kteří přispěli a budou přispívat i nadále také v dalších letech.
• Vánoční svátky přinesly další místní nepochybně historickou událost. Počet stálých obyvatel obce sice příliš neroste, ale za to počet místních restauračních provozoven se pravidelně zvyšuje - už na čtyři! Doubice se tak v přepočtu voličů na jeden občerstvovací podnik dostává v Čechách možná už na první místo ... a asi nejen v Čechách.
• V druhém roce nového tisíciletí jsme pokračovali v upevňování našich stále se rozvíjejících tradic, které postupně velmi nenápadně přerůstají do historických zvyků, až lidových obyčejů, jež začínají proslavovat Doubici už i za jejími hranicemi! 
  

  Zpět do menu

Zápis z besedy o Doubici ze 17.8.2002

Besedu, která se uskutečnila 17.8.2002 v Baště u Staré Hospody, pořádal Spolek přátel Doubice a jako hosté se zúčastnili starostka obce paní Božena Stejskalová, zástupce Lesů ČR pan Ota Buršík st. a pracovníci Národního parku České Švýcarsko pánové R.Mareš a J.Marek.

 Úvod patřil vyhlášení sbírky na pomoc obci Těchlovice, která byla na Labi postižena povodněmi. Sbírka se uskutečnila v rámci besedy a následně v Doubické Hospodě, ve Staré hospodě a v hotelu Jef a vynesla 11 700,- Kč, které byly 26.8. na účet obce Těchlovice odeslány.

Zhodnoceny byly rovněž výsledky loňské besedy. Rozhodně velice dobrým výsledkem je, že sbírka na celonoční veřejné osvětlení probíhá zatím nepřetržitě, vybrané prostředky jsou předávány obci a od poloviny července loňského roku se nepřetržitě v obci v noci svítí. Všem, kteří se na této sbírce podílejí spolek děkuje.

Instalaci zpomalovacích pruhů se nepodařilo zajistit pro nesouhlas policie.

V první části besedy pak hovořili a odpovídali na dotazy, týkající se především okolních lesů, hosté z Národního parku a Lesů ČR. Zdůrazněno bylo, že v Národním parku je dovolena jízda na kole jen na cyklistických stezkách.

V části věnované obecním otázkám byli přítomní informováni o problémech odpadového hospodářství (potřeba odpad třídit, pozornost pořádku kolem kontejnerů), o činnosti Spolku přátel Doubice (vybudování hřiště, Pouť usmíření) a možnosti přispět na jeho činnost (číslo účtu ...).

Paní starostka pak seznámila s projektem zabezpečení zásobování obce vodou. Z následující diskuse vznikl požadavek na objasnění majetkoprávních vztahů ke korytu potoka a na kontrolu těsnosti hráze horního rybníka.

Pro příští besedu se spolek pokusí zajistit ozvučení sálu. Konec zápisu.

Beseda o současné Doubici se konala v sobotu v baště u Staré hospody.
Diskutovali zástupci lesů, národního parku a obce.
O dění v obci se nyní zajímá málo lidí a z místních obyvatel jen asi pět.

Zpět do menu

18. doubický reprezentační ples

se konal v pátek 25.1. 2002 ve velkém tanečním sále Na Ořechovce v Praze 6.

Další fotky jsou přístupné po kliknutí na snímek mladého  discobola.

Výroční zpráva Spolku přátel Doubice za rok 2001

První rok třetího tisíciletí jsme tradičně zahájili  17.doubickým reprezentačním plesem Na Ořechovce, kde byli   organizátoři poněkud zaskočeni velkou účastí zraněných a jinak poškozených návštěvníků. Mimořádné úsilí pořadatelů při zajišťování ošetřovatelek bylo přerušeno půlnocí, kdy se ukázalo, že  půjde jen o paraplegické předtančení  několika narušených jedinců. Po skončení vystoupení zůstal zasádrovaný pouze jeden.

Již podruhé společně vyrazili naši lyžařští reprezentanti do Livigna. „Gruppo Doubice“ se tam již stala populární a výjezdy se proto budou každoročně opakovat. Bombardino na sjezdovce láká už na pohled!

V dubnu se objevily na internetu webové stránky Doubice, kde především Spolek informuje průběžně o svých akcích a svá konání  dokumentuje obrazově. Neskonalé díky autorům za trvale vynakládanou péči o vysokou úroveň prezentace, která obec ohromně zpopularizovala.

Nezapomenutelné jako v minulých letech zůstaly opět velikonoce a především nespoutaná fantazie některých koledníků, kteří zcela proti běžným zvyklostem všude jen pili, pili a pili.

V červenci byla Spolkem organizována veřejná beseda se zástupci Obecního úřadu, Národního parku a Státních lesů. Hojně navštívená tříhodinová (!!!) diskuse volá po jejím zopakování. Z diskuse vyšel námět k uspořádání sbírky k zajištění veřejného osvětlení i po půlnoci celoročně. Sbírka se uskutečnila, do konce roku se pořád svítilo a pro úspěch mezi nočními poutníky má vše pokračování také v roce následujícím.

Také úpravy fotbalového hřiště na doubickém stadionu nám nedají spát. Tentokrát byla navezena hlína a vykopalo se odvodnění, ale pořád tomu něco chybí, jak se pravidelně konstatuje při pravidelných debatách v přilehlé sportovní klubovně U Králů.

Na konci září proběhla 1.doubická pouť usmíření: určitě se povedlo usmíření s Hohrnelem (česky Rohálem). Za zpěvu krásnolipského souboru písní a tanců,    s kouřící továrnou za zády a s Benešovými dekrety nad hlavou jsme se ještě dlouho do pozdních hodin usmiřovali  navzájem.

Doubičtí  koňáci   zavedli  v obci  další   dva  pravidelné   svátky:   květnový   Den  koní a listopadový Den sv.Huberta. Navíc v květnu diváky kromě pravidelných jezdeckých atrakcí potěšilo nevídané vystoupení varnsdorfského big bandu. Již tradiční večerní nespoutané veselí  není dále nutno připomínat.

Na konci listopadu proběhly oslavy zřejmě posledního významného výročí – čtvrtstoletí - řádného cvičení  především v restauraci na nábřeží za neuvěřitelné účasti mnoha veteránů předešlých doubických listopadových srazů, kteří nejen prokázali svoji zdravou chuť cvičit, ale současně si proti původnímu plánu vyžádali pokračování těchto stále životu nebezpečnějších akcí.

Kroužek Mladých rybníkářů  tentokrát vykázal slabou činnost – nejaktivněji se všichni podíleli na vymýšlení jména pro novou doubickou rybářskou loď, která byla slavnostně spuštěna do místních vod v květnu.

Zpět do menu

Z á p i s

z besedy o Doubici ze 7.7.2001

Zájem o dění v Doubici a jejím okolí se projevil bohatou účastí na schůzce, která se konala dne 7. 7. 2001 v Baště u Staré Hospody. Besedu pořádal Spolek přátel Doubice a jako hosté se zúčastnila starostka obce paní Božena Stejskalová a další členové zastupitelstva, představitel Lesů ČR, státního podniku Ota Buršík st. a zástupci Národního parku České Švýcarsko v čele s ředitelem RNDr. Zdeňkem Patzeltem.

V úvodu zástupce Lesů ČR informoval o dnešním stavu, organizaci a úkolech správy státních lesů. Ředitel NP podobně promluvil o prvních letech existence NP a odpověděl na řadu dotazů týkajících se zásahů do dnešní fauny a flory v parku. Účastníci byli dále informováni o hospodaření obce v roce 2000 s upozorněním, že prostředků pro pokrytí všech nutných výdajů obce stále ubývá. Tomáš Vachalec seznámil se stavem odpadového a vodního hospodářství a s možnostmi řešení kritické situace zásobování vodou. V následující diskusi za účastni starostky pak přítomní vznášeli podněty a připomínky týkající se hlavně nedostatku vody.

Z diskuse vyplynuly pro Spolek přátel Doubice následující závěry:

1. sledovat průběžně těžbu dřeva v okolních lesích, aby případné nedodržování pravidel mohlo být projednáno s vedením NP

2. uspořádat sbírku na financování trvalého osvětlení obce v letních měsících

3. zajistit instalaci zpomalovacích pruhů v obci a pokusit se zabezpečit financování

4. řešit připomínku k odstranění zápachu z potoka pod Starou hospodou

5. projednat s obecním úřadem možnost přimět velké odběratele vody k vybudování vlastních zdrojů vody

Spolek přátel Doubice žádá místní občany a rekreanty, aby

1. jakýkoli návrh na řešení situace v zásobování vodou (případně i jiné náměty) předali představitelům spolku (na webovou nástěnku, nebo osobně - Tomáši Vachalcovi, Pavlu Nečáskovi,  Jiřímu Reichovi, Hance Tiché a dalším)

2. se všemi připomínkami k chovu koní se obraceli na MUDr. J. Prokopce

3. třídili odpad a neplnili zbytečně kontejnery materiálem, který může být zlikvidován jiným způsobem

4. šetřili vodou z obecního vodovodu a v maximální míře využívali studny a potoky na svých pozemcích

Zpět do menu

Výroční zpráva Spolku přátel Doubice za rok 2000

Předešlý rok tradičně začal  16.doubickým reprezentačním plesem v sále pražského Letenského zámečku, kde bylo  hojně zastoupeným doubickým reprezentantům připomenuto, že začíná Svatý rok. V živých obrazech s motivy Ježíšova narození  (pro ateisty – s vánoční tematikou) upoutal nenasytný Ježíšek s mobilem, jeho matka s digitální hrou a s doutníkem a nad křížovkou věčně spící Josef.

Nezapomenutelné byly velikonoce a naplnění s nimi spojených lidových tradic. Dodnes si mnozí nepamatují dost přesně, jaké tradice to vlastně chtěli oživit a kdy a jak pro ně velikonoční pondělí skončilo.

Zásadní akcí roku bylo dokončení úprav hřiště na doubickém stadionu. Další sbírkou mezi štědrými příznivci nového sportoviště bylo  vybráno ještě 7.000 Kč na dovezení písku a zhotovení branek. Mohly proto proběhnout závěrečné restaurační práce (tolik oblíbené zvláště v nedaleké provozovně) a v srpnu po patřičném zlajnování také zahajovací zápas za účasti sportovců i z Kamenné Horky.

Tradicí se stává již pravidelný svátek jezdců - den sv.Huberta, kde se diváci po obvyklém předvedení ptáků a Hubertově jízdě potěšili při hudbě v přilehlých prostorách.

Teď již pravidelně se rozšiřuje počet místně příslušných padesátníků. Každý vstup dalšího je přivítán, jak jinak, udatně a bouřlivě.

Oslava vstupu do nového tisíciletí nás rovněž zastihla naprosto připravené.

Popularita místních radovánek sahá až do Kanady, odkud nás přijel v létě navštívit  jejich bývalý oblíbený doubický účastník.  Zalíbilo se mu tady tolik, že v listopadu přijel na týden znovu, aby se osobně zúčastnil tradičního již 24.cvičení  a dalších oslav na začátku prosince.

Kroužek Mladých rybníkářů měl tentokrát kvapík – oprava hráze vypuštěného rybníka neproběhla v termínu ani v kvalitě podle očekávání, ale v září již bylo možno napustit. A v říjnu proběhl tolik očekávaný výlov horní nádrže - přinesl neuvěřitelný výsledek: jednoho pstruha a 16 kaprů. Koho  by  napadl  takový úspěch?   Do dalších let  Mladí rybníkáři  vybírají z navržených protiopatření: pokrýt rybník sítí, zavést strážní službu se světlomety a kulomety, instalovat na březích systém nášlapných min atd. Útěchou byla skvělá večeře v restauraci na pobřeží se smaženými čerstvými kapry  a vlastnoručně vyrobeným bramborovým salátem. I přes nepříliš úspěšné ovoce čtyřleté práce se kroužek rozrostl o nového člena a pronajal si rybník na další období.

Zpět do menu