Milí
mladí přátelé,
dovolte mi, abych Vám poblahopřál, jak jste si pěkně pustili Internet a našli
si ty správné stránky. Současně Vám musím blahopřát také ke skutečnosti,
že jste zrovna natrefili na moje řádky. Ty jsou tady totiž úplně premiérově:
je to takový pilotní díl možná i nekonečného seriálu mých každoměsíčních
stařeckých promluv. Budou o tom, co jsem v Doubici viděl a zažil,
co komu kdo udělal, co se zase stalo Čudlovi atd.
Svoje příspěvky musím nějak docela obyčejně nazvat a nechci být zbytečně
skromný: možná by se hodilo třeba Hovory generalissimovy. A na nástěnce
budu sledovat, kdo a jak mi k tomu
nadává, co se komu nelíbí – čili budou to naopak Hovory generalissimovi.
Co se stalo v červnu:
Ostudný příběh nám
zatím prožívá Nečásek z Prahy. Loď sice pluje, nepotápí se,
ale je zadělaná, plná kalné vody a peří. Fuj.
Webové stránky Šluknovsko
zveřejnily, že nám po městě pobíhají volně psi a koně. Tato zpráva
vzbudila mezi doubickými milovníky zvířat značné pohoršení. To se
tedy nezlobte: na vlastní oči jsem ty psi i koně viděl zcela volně pobíhat.
Na začátku měsíce už
začaly růst houby!!!
Hladina rybníka byla
zvednuta o 15 centimetrů, aby z vody přestali vykukovat hladoví kapři.
Den slunovratu měl být
tradičně oslaven. Jenže než jsme stačili napíchnout čuníka na rožeň,
napíchl se nám na větev Čudla. V rumburské nemocnici ho přivítali
jako starého známého a jen se
podivili, proč se prokazuje zdravotní průkazkou
jakési Blanky Štětkové.
Konec posledního předprázdninového
měsíce nám svým teplým počasím chtěl ukázat, že je už léto, což ale
zase nemusí být taková sláva. Každoroční odliv k mořím a oceánům
činí problémy zbylým nešťastníkům, kteří shánějí čtvrtého do mariáše
nebo sedmého na fotbal. A v hospodě se nás tolik jako o běžném jarním
víkendu nikdy nesejde. Snad to období nějak přežijeme. Přejme si proto, ať nám vyjdou všechny
plánované výjezdy, zájezdy, sjezdy a
nájezdy, rovněž tak i výlety, zálety, slety a nálety.