Milí mladí přátelé,

dovolte mi, abych Vám poblahopřál, jak jste si pěkně pustili Internet a našli si ty správné stránky. Současně Vám musím blahopřát také ke skutečnosti, že jste zrovna natrefili na moje řádky. Právě v tuhle chvíli jsem dopsal do svého deníčku, jak to v Doubici žije a o čem se asi bude v pátek mluvit v hospodě.
Co mě tedy v srpnu vzrušilo:

• Úplně ze všeho nejvíc, že jsme dokázali odchytit našeho prvního vlastního doubického pytláka, co nám chodí na ryby. A je velmi smutné, že to nebyl žádný neznámý bezdomovec, ale velmi známý učitel z Doubice věhlasného příjmení.
• Spolkoví doubičtí přátelé v půlce měsíce upravili okolí kostela, aby očekávaní zahraniční hosté z právě probíhajícího setkání vyhnaných rodáků z našich končin měli radost. Asi se jich z Doubice dožilo dneška už málo - ke kostelu přišel jen jeden staříček (ale moc brzy) a tak ho naši zplnomocnění vyjednavači nestihli.
• A slyšeli jste, co prý se po vsi teď povídá? Že Pražáci chtějí ovládnout obec, honem se do Doubice příští rok před volbami pokud možno všichni přestěhují a zvolí si za starostu svého člověka. Zařídí Reich.
• Naše webové stránky začínají být navštěvovány nejen mnou, Čudlou a Reichem. Na nástěnku nám přispívají už i zcela neznámí návštěvníci Doubice, i když tentokrát ne zcela chvalozpěvně.
• Nečásek z Prahy je na tom hůř, než jakýkoli utopenec od Krále. Serou na něj kachny.
• Srpen nebyl pro Čudlu měsícem bez nehod. Zákeřní zákazníci ho během prodeje (!!!) okradli o veškeré doklady. Jímá mne hrůza - v září chlapec vyráží na kolo až do Podyjí. Včas se s ním ještě rozlučte!