Milí mladí přátelé,

dovolte mi, abych Vám poblahopřál, jak jste si pěkně pustili Internet a našli si ty správné stránky. Současně Vám musím blahopřát také ke skutečnosti, že jste zrovna natrefili na moje řádky. Právě v tuhle chvíli jsem dopsal do svého deníčku, jak to v Doubici žije a o čem se asi bude v pátek mluvit v hospodě.
Co mě tedy v září vzrušilo:

• Zářijovým symbolem se pomalu stává rozbitá hlava. Pár dní před pětiletým výročím mého dnes již proslulého koupání v potoce vyrazil na černou Miloš. Zákeřná prasata však jeho loveckému vozu zkřížila cestu a už se šilo!!! Lov byl nakonec velmi úspěšný: na místě zůstaly dva kousky a na hlavě pár stehů.
• Minule jsem pochválil doubickou webovou stránku a ona se v posledních týdnech, kdy téměř okamžitě informovala o Milošově havárii a o narození malého Ondřeje, ukázala ještě v lepším světle. Trochu jsem nakonec postrádal jen každodenní zpravodajství a fotografie z New Yorku a Washingtonu.
• Kromě Ondřeje se v září vyloupla u Králů taky Simonka, takže Jardovo obložení ženskými se drobátko rozšířilo.
• Tak máme za sebou naši pouť. Všechno proběhlo spořádaně, stihli jsme program beze zbytku, skvěle nám pomohl Semelkův soubor písní a tanců z Krásné Lípy. Bezva. Ale nějak se nakonec vytratil hlavní účel akce - seznámit se s dalšími doubickými obyvateli. Oni totiž jednoduše nepřišli. Tak jsme si jen mohli potvrdit, že si dokážeme udělat pro sebe radost a že by to tak mohlo být i v dalších letech.
• Ze závěrečného banketu hodnotícího doubickou pouť si pamatuji málo. V hlavě mi utkvěly jen dvě věci: Od této chvíle jsme všichni navzájem SOUSEDÉ. A jestlipak víte, který je to manželský pár: Vojta Hernajs a Jeřábnice z lidu?
• Čudla svoji jihomoravskou pouť přežil stejně jako závěrečný páteční oběd - smažené hranolky s kroketami a s bohatou zeleninovou oblohou!