Milí mladí přátelé,
dovolte mi, abych Vám poblahopřál, jak jste si pěkně pustili internet a našli si ty správné stránky. Současně Vám musím pogratulovat také ke skutečnosti, že jste zrovna natrefili na moje řádky. Podívejte se, čeho jsem si všiml v posledním měsíci:

• Tak jsem zase přežil svátky jara. To se sice krčilo někde pod sněhem a v mokřinách, ale tyhle svátky se k radosti všech panen a dívek (a zvláště manželek)  patřičně  oslavovat musí, i kdyby se dělo bůhvíco. Naše kolednická skupina starších a přestárlých budila pohoršení svojí početní slabostí i všeobecně tělesnou vetchostí, až někteří navštívení začali uvažovat  o našem přirozeném úbytku. Při tom jsme postrádali jen některé - sice dosud žijící, ale tentokrát snad mimořádně absentující důchodce.
  Snaha vytvořit originální koledu byla letos mimořádná, ale bez jednotného výsledku. Nakonec vše úspěšně zachránila velikonoční báseň vytvořená při pondělním vstávání novým, do té doby se nikdy neprojevujícím autorem. Jeho talent v časném ránu náhle vykvetl, čímž zaskočil nejen nás, ale především sebe.
  Jiných kolednických bojůvek bylo dost a početnějších, ale svá vejce jsme si uhájili.

• Minule zmíněná kritická situace v řízení obce byla před velikonocemi rozťata a během svátků prezentována veřejnosti. Doubické publikum se zdálo být až zaskočeno vnitřními problémy místní samosprávy, ale vzalo s uspokojením slib nového starosty, který deklaroval větší informovanost o práci obecního úřadu a vzetí na vědomí rostoucí váhy chalupářů. Nelze než znovu připomenout: snaha udržet samostatnou obec do dalších let dělá nejen čest zastupitelům, ale uctívá také památku Jardy Prokopce, který se o osamostatnění tolik zasloužil.