Milí mladí přátelé,
dovolte mi, abych Vám poblahopřál, jak jste si pěkně pustili internet a našli si ty správné stránky. Současně Vám musím pogratulovat také ke skutečnosti, že jste zrovna natrefili na moje řádky. Podívejte se, čeho jsem si všiml v posledním měsíci:

• Minulé Hovory jsem začal s rezignací - že už mě věci veřejné nebaví a že se radši budu věnovat svým jiným zájmům. Ale hned od začátku ledna jsem se k tomu vracel a časem začal stydět za svoji, snad chvilkovou, slabost. V jednom měsíci se rozčiluju, že skoro nikdo nepřišel na brigádu ke kostelu a po docela krátkém čase se sám hlásím k programu „nestarej se o cizí“. Zrovna takový trend v Česku sílí, má na svědomí spoustu špatností a já ho ještě hlásám a podporuju!!! Takhle tedy ne. Když už ničím jiným tak aspoň svým hlasem nespokojence se musím vyjadřovat k věcem veřejným, komentovat je a diskutovat o nich. Potom snad taky někdo další začne o věcech okolních přemýšlet, bude si je uvědomovat a třeba taky vyvine nějakou snahu to změnit. Když nic jiného, je potřeba vzbuzovat u lidí zájem o svět kolem nás. Nechceme to přece nechat na pospas jen „zájemcům!“.
   

• Z Doubice se nám stává obec v nekonečné výstavbě, hlavně kolem Staré hospody: tam se vytváří něco záhadného, s nepřetržitými přesuny materiálu se zcela nejasným cílem a že toto trvalé staveniště nikoho nezajímá, to už zůstává rozum stát.
  Jednu chvíli se místní velení otevřelo veřejnosti, ale už se opět navrátilo k časům paní starostky a zahalilo se tajnostmi – financí je podle nových pravidel najednou dost a nějak se utratit musejí, ale jak? Zajímá to vůbec místní?
  Byl jsem šokován statistikou o dlouhodobých preferencích českého národa. Jen asi 25% lidí se považuje za pravicové nebo spíše pravicové, zatímco dost silná většina je více či méně levicově laděna. V tomto světle jsou výsledky voleb v době, kdy se provádějí nepopulární kroky, zcela pochopitelné. Jak je možné, že se ale všude setkávám převážně jen s lidmi podporujícími spíše změny a zlobícími se nad socialistickou kritikou všeho. A nejsou to jen mí kamarádi, ale i většina mých zákazníků, s nimiž přijdu do styku, a spousta docela neznámých lidí, které jen tak náhodně někde vyslechnu. Opravdu se rádi všude prezentujeme jako svobodomyslní, úplně samostatní, nezávislí a pokrokoví a ve volbách dáváme hlas omezování, podřizování a nevěrohodným slibům? Jsme takoví pokrytci?
   

• Máme za sebou jubilejní ples. Byl takový, jaký se mi vždycky líbil – všichni jsme se znali, panáky jsem pil s kdekým, potkali se známí, kteří se už v Doubici běžně neobjevují. Účast už vyšší nebude, hlavně včasnost se prostě nezlepší. Napíšeme na pozvánku od 19 hodin, aby lidi přišli dřív, a stejně ve tři čtvrtě na osm jsme v sále skoro sami. Hlavně abych za pár let zas zoufale nevyvolával debatu o nutnosti skončení téhle tradiční akce.