Milí mladí přátelé,
dovolte mi, abych Vám poblahopřál, jak jste si pěkně pustili internet a našli si ty správné stránky. Současně Vám musím pogratulovat také ke skutečnosti, že jste zrovna natrefili na moje řádky. Podívejte se, čeho jsem si všiml v posledním měsíci:

Když jsem na začátku srpna chtěl poslat webmasterovi červencové Hovory, přiblížilo se mi v počtu návštěv na doubických stránkách číslo 165.000. Že už jsem dlouho nechytil pěknou kulatinu, měl jsem zájem, ala asi jsem nebyl sám. Během chvilky už naskočilo číslo 165.009 a byl jsem namydlený. Jenže to tak rychle šlo pořád – teď 1. září tam máme něco přes 168.650. Takže přes tři a půl tisíce návštěv za měsíc, víc než sto denně!!! V některém okamžiku jsem zažil současné připojení 6 lidí! Kromě běžných aktualit na tom má asi největší zásluhu povodňová turistika. Byli jsme centrem pozornosti, protože záběry doubických zaplavených luk a silnic jsme ukazovali téměř on line.

• Povodeň v Doubici nepřinesla velké škody (snad vyplavené kytičky v některé zahrádce), jinde v okolí to bylo o moc horší. Nejvíc zaplavené údolí doubického potoka vypadalo na fotkách hrůzostrašně, ale že tu většinou stojí jen původní stavení, potok je neohrozil. Například náš sklep, tři metry od koryta s podlahou na úrovni obvyklé hladiny potoka, zůstal při jejím zvednutí o dva metry suchý! Oni naši předchůdci při stavbě údolních chalup si dali velký pozor, aby je voda nezaskočila.

• Nemohu se nevrátit k začátku měsíce , kdy zemřel po dlouhé chorobě jeden z naší pospolitosti, Roman. Ač jsme věděli, že konec je nevyhnutelný, přece jen jsme doufali, že změna jeho umístění mu uleví, že ho budeme moci více navštěvovat, že s námi, i když jen na dálku, ještě nějaký čas pobude. Nestihl odejít z tísnivého prostředí nemocnice, v posledních svých dnech už nebyl schopen reagovat na své okolí, snad už žádnou bolest ani necítil. Odešel tak tiše zcela bezkonfliktní člověk, kterého měli lidi rádi. I když v posledních letech na tom nebyl nejlépe, nevynechal žádnou možnost, aby do Doubice přijel, sešel se s námi, účastnil se všech akcí, co mohl. Takového si ho budeme vždy pamatovat. Už se holt kácí i v našem lese!

• Tradiční koloběžkové závody zaznamenaly letos slabší účast a tak rok od roku začíná mít nejsilnější obsazení kategorie veteránů (nad 50 let). A začínají se ozývat někteří nespokojenci, že by chtěli závodit jako superveteráni (nad šedesát?), že se nemohou srovnávat s mladými padesátníky (ale ti už tam skoro nejsou!). Slibuji, že kategorie nad 80 let bude určitě vyhlášena ve chvíli, až se takový startující objeví a ke svému požehnanému věku se přizná.

• Jubilejní, desátá pouť proběhla za extrémně nepříznivého počasí, ale už má tak příznivé ohlasy z předchozích let, že zmoklých diváků bylo opravdu hodně. Režie tentokrát připadla mladým a oni to výborně zvládli. Scénicky složité představení s některými textově velmi náročnými rolemi dopadlo k plné spokojenosti účinkujících i diváků, kteří byli na závěr ještě odměněni tradičními pouťovými dobrotami z kuchyň doubických hospodyněk. Byl to velmi důstojný závěr letošního léta, které jsme si zase docela pěkně užili.