Milí mladí přátelé,
dovolte mi, abych Vám poblahopřál, jak jste si pěkně pustili internet a našli si ty správné stránky. Současně Vám musím pogratulovat také ke skutečnosti, že jste zrovna natrefili na moje řádky. Podívejte se, čeho jsem si všiml v posledním měsíci:

• V hovorech po skončení roku obvykle bilancuji, co vyšlo, co míň, ale většinou jsem nadšený, jak to pořád pěkně všechno funguje.Tentokrát to taková sranda zas není.
  
  Začali jsme plesem s opět vydařeným předtančením ve stylu country. Na škodu byla sněhová kalamita, což trochu ovlivnilo účast plesuchtivých tanečníků. Vynecháno bylo tentokrát Livigno, ale nadšení lyžníci se ve skisvětě neztratili. Stejně tak světoběžní turisté, jejichž skupinky se potulovaly v Řecku, v Chorvatsku, ale i ve Střední Americe. Nechyběl tenisový turnaj s následnou diskotékou na počest tohoročních šedesátníků, ani koloběžkové závody, ani pouť, ani cvičení.
   

• Pro mě to byl rok tentokrát hodně jiný – v lednu se narodila vnučka a pokud byla s námi na chalupě, jízdou s kočárkem za kamarády jsem začal nahrazovat obvyklé návštěvy v občerstvovnách a také večery byl daleko častěji v rodinném kruhu. Kontakty se pomalu začaly ztrácet – a přišlo to:
  
  Návštěva koncertu v Praze, pokřtění nově vydané knihy, oslava pětasedmdesátin – všechno při společné účasti (včetně místních doubických), jen já jsem se to dozvěděl vždy až poté.
  A ještě jsem vstoupil ve při se starostou ohledně výpovědi místního obchodu.
  Ta Šimonka mě přišla draho!
  
  No a konečně něco veselejšího: i přes několikeré výzvy k příspěvku na dokončení muzea nepřišlo vůbec nic. Takže si to platím nakonec sám a docela mě mrzí, že i pracovní aktivita zcela utichla. Výborně, mladí přátelé.