Milí mladí přátelé,
dovolte mi, abych Vám poblahopřál, jak jste si pěkně pustili internet a našli si ty správné stránky. Současně Vám musím pogratulovat také ke skutečnosti, že jste zrovna natrefili na moje řádky. Podívejte se, čeho jsem si všiml v posledním měsíci:

           Slunečný květen nám přinesl pár zajímavých aktivit.

• Nejdřív jsme byli na vlastivědné vycházce po okraji doubického lesa, kde mě to vždycky nadchne, jak už tak pěknou přírodu se tady snaží trvale vylepšovat. Zřejmě už se nedočkám té idylky, k jaké to sice vzdáleně, ale přece jen směřuje. Tak nejdřív za 100 let se čeká, že se les přiblíží k původnímu pralesu, kde budou běhat medvědi a vlci, možná i lesní víly nebo poustevník. Snad je dobře, že se toho nedožiju.

• V den podstávkových domů šluknovského výběžku měla na závěr proběhnout také obhlídka doubických chalup. Nikdo z okolních vesnic ale neprojevil zájem o nabídku návštěvy ve vybraných místech, takže z celé akce sešlo. Aby to nebylo líto domácím, kteří návštěvu vyhlíželi u Fabriky, nakonec se plánovaná exkurze uskutečnila. Malá skupina, přesněji dvojice, navštívila dvoje šťastné majitele podstávkových domů, aby zkontrolovala pohoštění, které bylo připraveno jiným, domůlačným hostům. Při obou návštěvách bylo konstatováno, jaký je ten vzhled některých doubických chalup úžasný a jak hodně zaváhali ti, co nepřišli. Fakt to bylo hezky připravený – štrůdl, bábovka, jahodový dort a také Jagermeister a Jameson.
  
  A něco mimo Spolek, ale co hýbá celou zemí:

• Je to fakt pravda! Zlatý hlas z Prahy vpadne brzy mezi doubické chalupáře. Uvidíme, jestli stihne příští velikonoce – už se těším na koledu s ním. Kdybyste mě, Mistře, ještě neznal: „Já jsem malý zajíček.“