Milí mladí přátelé,
dovolte mi, abych Vám poblahopřál, jak jste si pěkně pustili internet a našli si ty správné stránky. Současně Vám musím pogratulovat také ke skutečnosti, že jste zrovna natrefili na moje řádky. Podívejte se, co mě napadlo v poslední době:

• Je tu poslední měsíc roku, jehož letopočet končí mystickou osmičkou, a mám obavy, aby se nezařadil do plejády těch vzpomínaných výročí, které významně ovlivnily naši historii. A ovlivnily většinou v negativním smyslu. Bohužel se mi zdá, že by se to mohlo zase stát. Totiž - byl potvrzen ve volbách pro mě nepochopitelně dosavadní prezident, vlády se ujal velkým rozmachem trestně stíhaný člověk s podezřelou minulostí a životopisem, který by ho měl dávno ve slušné společnosti diskvalifikovat. Obě postavy vyhrály svoje příslušné volby, což mě velmi děsí, a dnes nedokážeme ještě přesně vyhodnotit, co všechno nám to může do budoucna přinést. Zatím jenom vidíme, že naše renomé v zahraničí se stále zhoršuje – chválí nás a chtějí s námi kamarádit jen režimy jako je Rusko, Maďarsko nebo Čína. Tam jsme se chtěli svým rozhodnutím ve volbách dostat? Opravdu je společnost spokojena s obrazem dnešní situace, jak nám ji přinášejí Babišovy noviny? Jak dlouho se budou moci ještě sledovat veřejnoprávní rozhlas a televize, než začnou chválit naši stranu a vládu? Občas propadám značnému pesimismu.

• Jak jsem už minule opatrně naznačil, začalo nám v listopadu více jak rok dlouhé období oslav še/sedm/osm-desátníků. Ach, staříci, mládí je už fakt v nedohlednu.

• Mládí je pryč, ale to nijak nekoresponduje s počty účastníků na posledních cvičeních. Ty, kterým jsem poslal povolávací rozkaz a nepřijeli, bych tentokrát dokázal spočítat na prstech jedné ruky. To se mi za ta léta ještě nestalo! Zřejmě se chceme ještě pořád, i když možná jen na jeden večer, sejít a pokecat, mnoho času nám už nezbývá.